Prezident Exekutorské komory ČR právě potvrdil to, co tvrdím už několik let: „Většina kolegyň a kolegů se zaměřila na ekonomicky nejvýhodnější vedení exekucí tak, aby přežila. Kvůli dlouholetému přístupu některých soudů i předchozích ministrů spravedlnosti stojí většina soudních exekutorů před ekonomickým krachem a neprosperuje. Tomu odpovídá i značný počet rezignací soudních exekutorů v produktivním věku,“ popisuje v rozhovoru prezident Exekutorské komory ČR Vladimír Plášil.
Jen se neshodneme v důvodech. Podle mě je hlavní podstatou to, že neexistuje tzv. teritoriální princip, kdy by měl každý exekutor svůj region, který by obhospodařoval. Díky tomu je v současnosti situace taková, že Paretovo pravidlo platí i v exekucích, jen to zde není 20:80, ale spíše tak, že asi 5 největších úřadů bere většinu lukrativní práce a ostatní bojují.
Stejně tak nevím, proč se exekutoři tolik brání slučování exekucí, kdy by jednoho dlužníka navždy řešil pouze ten exekutor, který byl proti němu poprvé pověřen vedením exekuce. Chápu, proč to je. Protože by si tím samozřejmě snížili odměny a možnost uplatňování nákladů spojených s každým jednotlivým vymáháním. Dnes, kdy každý exekutor (pominu minimální odměnu 2.000,-Kč bez DPH) inkasuje v základu odměnu 15 % z vymoženého plnění plus náklady a DPH, jsou samozřejmě spokojeni. Sloučením by se toto výrazně zkrátilo, ačkoli úřednické agendy by asi neubylo.
Každopádně, z exekucí se nám stal až moc lukrativní business a podle mě je jen otázkou krátkého času, kdy zákonodárci prostřeli vliv „úderné kliky“ největších exekutorů a trochu to chlapcům a děvčatům ořežou.
Mirek Jonáš